Předmět: Prapor Spolku vojenských vysloužilců ve Volyni, 1877, ušitý z polohedvábné tkaniny, vyšívaný dracounovými a vlněnými nitěmi; na lícové straně na žlutém podkladě černý dvojhlavý říšský orel s malým erbem habsbursko-lotrinské dynastie na prsou, kolem něj do kruhu německý text: Mit Gott für Kaiser und Vaterland! / Militär Veteranen Verein zu Wollin 1877., po obvodu listu pás z černých a zlatých trojúhelníků; na rubové straně oválný znak města Volyně, obroubený dracounovou ratolestí, kolem něj český text: Města Volyně / spolek vysloužilců 1877., po obvodu listu pás z červených a bílých trojúhelníků; rozměry listu: výška 127 cm, šířka 155 cm; žerď dřevěná, černožlutě natřená, dochována pouze z poloviny; vrcholová čnělka chybí (Městské muzeum ve Volyni, př. č. 49 st., inv. č. 808). 

Spolek: Spolek vojenských vysloužilců byl ve Volyni založen v roce 1874 na základě podnětu měšťana a hostinského Petra Iglauera a vojenského vysloužilce Františka Havleny. Spolkové stanovy z 10. října 1874 byly stvrzeny výnosem c. k. místodržitelství v Praze dne 5. února 1875. Spolek se dle stanov sestával „z vysloužilých neb certifikátních propuštěných invalidů a konečně z vojínů ze zálohy propuštěných, od šikovatele a strážmistra dolů, kteří v městě Volyni rodilí neb do Volyně příslušní jsou a neúhonný život vedou.“ Kromě toho se mohli stát „zvláštní příznivci neb přátelé vojenského stavu, jakož i ti, kteří sobě o spolek tento zvláštních zásluh vydobyli, čestnými členy spolku tohoto.“ Vlastní účel spolku byl víceméně trojího rázu: „podpora potřebných členů v pádu nemoci“, „zapravení útrat pohřebních členů spolkových“ a „uspořádání společných zábav“. Nejpozději od roku 1910, snad i daleko dříve, se vážně uvažovalo o přetvoření spolku, ke kterému skutečně došlo až v roce 1913, kdy byl Spolek vojenských vysloužilců ve Volyni proměněn na spolek Čechomil. Tehdy byl změněn i spolkový stejnokroj na nový modrošedivý. Po převratu v roce 1918 byl spolek rozpuštěn a jeho jmění bylo dle návrhu soudu rozděleno mezi bývalé členy. 

Prapor: Tento spolkový prapor byl slavnostně vysvěcen při okázalé slavnosti dne 30. června 1878 za účastenství hraběnky Marie Waldsteinové jako matky praporu a baronky Boženy Zádubské ze Schönthalu jako kmotry. Kronikář J. A. Hödl o tom píše: „Ruch i život nevídaný vál již v podvečer městem naším, davy lidu v radostném hudbou rozladění proháněli se ulicemi, až husté šero noci tento čilý přetrhlo život. Sotva však na úsvitě první paprskové slunce se objevily, nová střelba z hmoždířů budila lid obecní ku nastávající slavnosti, hudba zvaný budíček po ulicích lákala ku přípravě ku početí. Slunce červnové v plné kráse rozesílalo paprsky své nad krajinou naší pošumavskou a ozařovalo do slavnostně oblečeného roucha město naše, které čekalo hostů svých, jichž také hojný se dostavěl počet…“